Biologická stabilita

Biologická stabilita je míra, do jaké mohou látky organického původu podléhat biologickému rozkladu. Je charakterizována jako „vlastnost organických materiálů málo ubývat a zachovávat originální fyzikální a chemické vlastnosti.“

Biologická stabilita je jedním z kvalitativních znaků kompostů, produktů mechanicko biologické úpravy zbytkových komunálních odpadů před uložením na skládky i jiných odpadů či materiálů organického původu.

Biologická stabilita a zralost

Podobným termínem je zralost, která se definuje takto: „zralost znamená, že energie a živiny byly převedeny do stabilní organické hmoty.“

Není zcela jasně stanoven rozdíl mezi zralostí a stabilitou kompostů. Tyto vlastnosti spolu zcela jistě velmi úzce souvisí. Pojem (biologická) stabilita je však v literatuře používán více v souvislosti s potenciální možností materiálu rozkládat se, přeměňovat, případně uvolňovat zápašné látky či skládkový plyn, zatímco zralost je chápána více v souvislosti s možnou fytotoxicitou v případě aplikace nezralých materiálů k rostlinám.

Stanovení

Na stanovení biologické stability doposud neexistuje jednotná a obecně používaná metoda, existuje však velké množství metod:

1. Respirační a amonifikační testy (Novák, Apfelthalaer, 1964)
2. Index klíčivosti semen (biozkouška) (Reichlová, 1991)
3. Index biologické stability (Lemaire, 1997)
4. Samozáhřevný test (US EPA, 1996)
5. BSK5/CHSK (Adani et al, 2003a)
6. Poměr humínových kyselin a fulvokyselin
7. Stanovení počtu chaetomií (Anonym, 1970)
8. Změny salinity kvůli mineralizaci
9. Syntéza nových sloučenin a jejich fytotoxicita (případně stimulační efekt)
10. SOUR (Lasaridi and Stantiford, 1998)
11. ASTM 96 h (US EPA, 1996)
12. Sapromat (Cossu et al., 2001)
13. Metoda AT4 (Binner, 2002)
14. Produkce bioplynu za 21 dní (Binner, 2002)
15. SOLVITA (Adani et al., 2001)
16. Statický respirační index (SRI) (Scaglia et al, 2000)
17. Dynamický respirační index (DRI) (di.pro.ve) (Scaglia et al., 2000)

Dnes se v Evropě používá především metoda DRI a AT4

Literatura

• ADANI F., HABART J., VAŇA J.: Biological stability, dynamic respirometric index and waste management: Italian research and studies, proceedings from workshop Environmental engineering in Agriculture 25 th august - 3 september 2003, Prague. ISBN 80-213-1106-1
• ADANI, F., LOZZI, P., GENEVINI, P. L.: Determination of biological stability by oxygen uptake on municipal solid waste and derived products, Compost Science and Utilization, Vol. 9, No. 2, 2001
• ANONYM, Methoden zuruntersuchung von abfallstoffen (metody zkoušení odpadu) překlad příručky EAWAG, 1970, 27 str.
• BINNER, E.: Efect of Mechanical-biological treatment on landfilling, biowaste workshop, Vídeň, 2002
• BRODIE, H. L., GOUIN, F. R., CARR, L. E.: What makes good compost, BioCycle, 6/1994, pp. 66 - 68
• COSSU, R., LARAIA, R., ADANI, F.: RAGA, R.: Test methods for the characterization of biological stability of pre-treated municipal solid waste in compliance with EU directives, 2000 in ADANI et al. 2003
• LASARIDI, K. E., STENTIFORD, E. I.: A Simple Respirometric Technique for Assessing Compost Stability, Elsevier Science, Vol. 32, No. 12, pp: 3717 - 3723, 1998
• LEMAIRE, F.: The problem of the biostability in organic substrates, Proceedings of the international symposium on groving media and plant nutrition in horticulture, No. 450, 63 - 69; 1997
• SCAGLIA, B., TAMBONE, F., GENEVINI, P. L., ADANI, F.: Respiration Index Determination: Dynamic and Static Appoaches, Compost Science and Utilization, Vol. 8, No. 2, 2000
• NOVÁK, B., APFELTHALER, R.: Příspěvek k metodice stanovení respirace jako indikátoru mikrobiologických pochodů v půdě. Rostlinná výroba, vol. 10, 1964 (2) str. 145-150
• REICHLOVÁ, E., VÁŇA, J., JANOVSKÝ, J.: Hodnocení testů zralosti kompostu, Rostlinná výroba, vol. 42, No. 2, 1996, CS ISSN 0370-663X
• US EPA, 1996, D5975, Standard Test Method for Determining the Stability of Compost by Measuring Oxygen Consumption